Michal Skokan: Brankář a rozhodčí v jednom

Michalova fotbalová cesta:

"S fotbalem jsem začal ve 3,5 letech ,kdy jsem přišel na svůj první trénink. A po pár letech mě začal trénovat můj taťka. Byl to on s dědou, kdo mě učil první dovednosti a ukazoval mi, jak se stát lepším. Velkou roli v tom ale měla i moje mamka, vždycky mě podporuje, vozila mě na tréninky a zápasy a stála při mně v každé situaci. Bez jejich společné podpory bych se nikdy nedostal tam, kde jsem dnes."

"Začínal jsem jako asi každý malý klučina v útoku, který chce dávat góly, po cca 4 letech co jsem byl v útoku jsem se přesunul do brány asi možná i proto, že můj taťka byl brankář a v tu dobu co mě trénoval chtěl abych hrál co nejvíce nohama což mi hrozně mohlo, protože teď jako brankář dominuji hru nohou ."

"Moje asi klíčová sezona k přesunu do Pardubic tak byla v kategorii u15 v Čáslavi, tenkrát ročník 2007 kde jsem pravidelně chytal a ten skok byl obrovský, jelikož já jsem ročník 2009."

"Byla to sezóna kdy se vybíral tým do RFA akademie Pardubic kde si mě současně vybrali i trenéři jak do akademie tak zároveň do FK Pardubic."

O reprezentaci:

"Svoji první nominaci do reprezentace jsem se dozvěděl dopoledne před utkáním s Ajaxem Amsterdam, když mi to oznámil šéftrenér akademie v Nizozemsku. Byla to pro mě obrovská chvíle, na kterou nikdy nezapomenu. O to víc jsem byl namotivovaný do samotného zápasu, kde jsme odpoledne uhráli skvělý výsledek 1:1. Pro nás to byl obrovský úspěch proti takovému gigantovi, jakým Ajax je. Když přijde nominace do reprezentace, probíhá to tak, že ti ji oznámí trenéři v akademii. Zhruba za týden pak odjíždím do Prahy na sídlo FAČR, kde se sejdeme celá výprava. Tam si projdeme základní organizační věci a hned potom společně míříme na hotel, kde už začíná příprava na samotnou reprezentační akci."

"Moje první reprezentační mezistátní utkání bylo proti Maďarsku. Prvních deset minut jsem byl hodně nervózní – když stojíte na nástupu a slyšíte českou hymnu, naskočí vám husí kůže a je to pocit, který se nedá popsat. Byl to nádherný okamžik, který si budu pamatovat navždy. Zápas nakonec skončil remízou 1:1."

"Poté jsem byl nominovaný na obrovský turnaj v Itálii, kde jsme se střetli s týmy jako Itálie, Wales, Saúdská Arábie nebo Slovinsko. Byla to pro mě obrovská zkušenost a možnost porovnat se s těmi nejlepšími."

"Další velkou událostí byl prestižní turnaj v Česku, kde jsme jako ročník 2009 nastoupili proti top týmům ročníku 2008. Po výborných výkonech jsme nakonec obsadili 4. místo, když jsme v boji o medaili podlehli až po penaltách. I tohle pro mě byla zkušenost, která mě posunula zase o kus dál."

Role rozhodčího:

"K tomu, abych si vyzkoušel roli rozhodčího, mě přivedlo video Zdeňka Folprechta, který zrovna pískal přátelské utkání Pardubic s Viktorií Žižkov. To mě inspirovalo a řekl jsem si, že bych to chtěl taky zkusit."

"Nedávno jsem udělil dvě červené karty, obě situace byly v podstatě podobné, začalo to kritikou a vyústilo až v jejich vyloučení."

"První červená padla v utkání Kaňk B – Sedlec B. Hostující hráč vystřelil za velkým vápnem, brankář jeho střelu vyrazil před sebe a ten samý hráč ji dorazil do branky. Domácí tým se domníval, že šlo o ofsajd, což ale nebyla pravda. Jeden z domácích hráčů začal hlasitě kritizovat moje rozhodnutí o uznání branky, za což jsem mu udělil žlutou kartu. Hráč však v protestech pokračoval, a proto následovala druhá žlutá a tím pádem i červená karta."

"Druhá červená přišla v utkání Červené Janovice – Zbýšov. Došlo k přestupku hostujícího hráče na domácího. Faulovaný hráč se po zákroku zvedl a začal vyjadřovat nesouhlas, za což jsem mu udělil žlutou kartu. Ani poté ale neukončil své protesty a nakonec použil urážlivý výrok směrem ke mně. V tu chvíli jsem mu udělil červenou kartu."

"Můj nízký věk oproti hráčům, které pískám nebo mávám, za problém nepovažuji. Věřím, že když budu rozhodovat kvalitně a férově, tak je v podstatě jedno, jestli stojí na hřišti šestnáctiletý kluk, nebo zkušenější rozhodčí. Samozřejmě někdy může nastat situace, kdy starší a zkušenější hráči mohou mít tendenci autoritu zpochybňovat, ale tu si musím získat právě svým výkonem a důsledností."

O inspiraci u svých starších kolegů:

"Určitě mě inspiruje příběh Filipa Nalezinka, který před pár lety odešel do Sparty. Já sám od malička fandím Bayernu Mnichov a vždycky mě lákalo si jednou zahrát za takový klub. Je to pro mě velký cíl a motivace, kvůli které trénuji každý den naplno."

Zákeřné téma nakonec, brankářské rukavice nebo píšťalka:

"Kdybych si měl vybrat mezi profesionálním fotbalistou a rozhodčím, určitě bych šel cestou fotbalisty. Je to můj sen od malička a věřím, že když budu tvrdě pracovat a zlepšovat se každý den, mám na to, abych toho dosáhl."

"Fotbal nabízí emoce, vítězství a atmosféru, kterou nenajdete nikde jinde – diváci, zápasy, napětí, to je něco neskutečného. Už to, co jsem zažil v reprezentaci nebo v Pardubicích, bylo obrovské."

"Jako jediný ročník v Pardubickém kraji jsme dokázali vyhrát prestižní turnaj mezi kraji, Kouba Cup. Ve finále to byly neskutečné nervy, emoce a hlavně fantastická atmosféra, a my jsme se zapsali do historie Pardubického kraje jako první ročník 2009, který něco takového dokázal."